MOTIVY Z LIBOSADU. (VI.)

Co šumí z topolů – když kráčím okolo –

k mé hlavě v zamyšlení snící,

to mohu porovnat jen s písní vodních vil,

jež plovou v řece při měsíci.

Můj ret se napájí tou snivou náladou,

tak rozkochán a v roztoužení,

že není píseň má pak o nic tuto víc

než echem toho šelestění.