MOTIVY Z LIBOSADU. (VII.)

Když vidím obilí, jak vnadně vlní se,

tu je mi zrovna do veselí,

– mámť ráda skřivany, již struny azúru

tak mladistvě vždy rozechvěli.

Mám ráda šírou dál – ten obraz volnosti,

a v louce květův miliony,

a svátkem radostným, jejž slaví duše má,

je letní večer libovonný.