MOTIVY Z LIBOSADU. (VIII.)

Ó jakých slastí heboučkých

dech vánku do mé hrudi svál!

keř jasmínový nade mnou,

a slavík tluče opodál.

I skřivan dosud šveholí

tam v červánkové výši,

kol mír, i šumot umlknul,

i topolové tiši.

Nuž, sladká země, dobrou noc!

šeř pluje hloubí vesmíra –

a večernice vychází –

jak když se nebe otvírá.