MOTIVY Z PODZIMA. (III.)

Růže odkvetly,

svadly kosatce –

ach, jak bylo toho léta

jenom na krátce!

Slunce v obzoru

v mlhách zapadlo,

a s ním, jak ten květ, mé štěstí

rázem uvadlo.

Jen ty mraky jdou

v obzor daleký –

vlají, jak by kdos mi dával

s bohem na věky,

jakby chtěly říc’

v letu závrati:

„V světě to, co prchlo jednou,

již se nevrátí!“