MOTTO MÝCH PÍSNÍ

Jen kratičké zpívám si písničky,

jsemť vojákem, u přední stráže:

my slouchavě hlavu svou kloníme

a nepřítel jazyk nám váže.

Však někdy cos na prsa zaťuká,

a cítím: vnitř náhle to chodí,

a je mně, jak slyšel bych zlý tam pláč,

jak právě se z člověka rodí.

A tesknota těžké jak přívaly

se zvedá a hučivě šíří,

a pojednou na vlnách mysl má

jak tonoucí lísteček víří.

Pak vyrazím písničku ku nebi,

s ní letí, co srdce mé tíží –

a oněmím zase a naslouchám,

zda zbůjník se táboru blíží.