Motýl.

Ó jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest!

Však váš krok zastaví ještě se u mých cest.

Z všeho, co zasije záští vše prokleté,

květ i plod naposled v písni mé najdete.

Tu kalich nachový, rosný a zářící,

tam broskve ovoce lupením svítící,

modrého motýla nad květy, nad plody

v slunci se vznášeti s gracií pohody.

Ten, sotva prst květu broskve se dotýká,

modrý sám do modra vesele uniká.

Tak jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest,

motýl, má myšlenka, letí až v květy hvězd.