Motýl.

Dobře máte, milé dívky,

jsem a budu motýlem,

české kvítí, české děvy

dá-li Bůh jen podílem.

Motýl prý na hrobech bývá

znakem nesmrtelnosti:

kéž se na hrob slávy naší

pel mých písní uhostí.

Kéž bych nad hrobem tím velkým,

v lůně kvítkův, našich děv,

zazpívat moh’ do všech světů,

jeden nesmrtelný zpěv.

Nesmrtelným jsa bych zpíval

o vás Češky věčný zpěv,

až by vstala nám zas sláva,

probudil se – český lev.