Motýl.

Z květnice mládí v slunečný den

vylétá motýlí duše sen

v tajemné lítosti spěchu,

vylétá, vznáší se v zamlklou dál

jak v nocích májových květinný král

z pohádky růžina vzdechu.

Pestrá má křídla, zlato i nach

chví se mu jemných na blanách,

pel jejich září a svítí,

ale když vrátí se z dalekých cest,

vidím, jak lesklý pel setřen mu jest

lupičskou života sítí.