MOTÝLEK

Aj, zbloudil pestrý motýlek

sem ke mně v loubí skrýš,

ne, nechci pel tvých křídel střít,

zas dále letět smíš!

Hle, jak ten motýl, hochu můj,

i ty jsi zbloudil as,

když's ke mně přišel – brzy už,

viď, odletíš mi zas?

Ne, nepřísahej! – Vždyť to víš,

mne těší láska tvá,

tak jak mne těší bílý květ,

ač taky uvadá.

Mám ráda slova lásky tvé,

jak sedmihláska zpěv,

jímž potěšiv nás odlétá,

a jaký proto hněv?

I je mi, hochu, láska tvá

co v podzim slunka svit –

mne těší, těší, třebať vím,

že nejde zachytit!