Mou duší stále lomcuje

Mou duší stále lomcuje

po činech prudká touha,

života pravidelný směr

mi kráčí příliš zdlouha,

neb ovšem může století

tak zdary objeviti,

my však teď slepě toneme

v divokém vlnobytí. –

Leč darmo vyrvat vůli svou

chci z úzkých těchto mezí,

v nichž ducha žár a nadšení

jak ve žaláři vězí.

A darmo zvídám, zdali čas

v svém lůně skutky chová,

mně – kynou jenom o nich sny,

O Bože, jenom slova!