Mou radost miluješ. Proč smutek můj

Mou radost miluješ. Proč smutek můj

je nehoden tvé lásky? Pamatuj,

že ze smutku jsem podala ti dlaň,

byť pro radost. Mne, drahý, zraníš-li,

zas k smutku vrátím se; on chorou skráň

jak přítel přitulí. Mne viníš-li,

že naší lásky nepřítelem on,

že příliš hýčkám jej a k smutku sklon

i v smíchu mám – co tobě odpovím,

bys nakonec sám smutek nepoznal?

Jak říci ti (žalovat na sebe

bych chtěla spíš), že v rukách tvých je žal

i radost má, že vracím jen, cos dal,

a smutek svůj že též mám od tebe.