Mou ruku vzala...

Mou ruku vzala v usmívání tichém

a pravila: „Pojď, budeme si hádat

dle čar na dlani, kdo umře z nás dříve.“

A jak začala v ruce mojí bádat,

zaplálo touhou její oko snivé.

I pomyslím si: To by bylo hříchem,

v své ruce její liliovou míti

a políbení sobě odepříti.

Leč poznala můj úmysl a chtěla

se uhnouti – však v plachém překvapení

se mojich retů dotkla její ústa,

jak třtina v moji náruči se chvěla

i hněvala se... Já však myslil sobě:

Co platný hněv, já mám juž políbení,

a malým hněvem teprv láska vzrůstá.

I zlíbal jsem jí ještě ruce obě.