MOUCHA.

Má moucho malá, vyzáblá a suchá,

dnes v deštivý den, déšť kdy voní hojný

ze zahrad venku, které právě cuchá

z Alp severních teď vítr nepokojný –

já znechucený psáti paraboly

tvé tílko jenom zticha pozoruji –

jak nemocný vím pouze, kde to bolí,

a jako mrzout nic už nemiluji.

Dny počítám jen v této blbé poušti,

stesk po minulém i tu neopouští

mé myšlénky, v mou přítomnosť se vtírá.

Sám dobře znaje celou bídu svoji,

jak zajatci jsem po ztraceném boji,

jimž vítěz i nůž na chléb odebírá.