Moudré darů božích vynakládání.

Bože, tys mne duší nesmrtedlnou obdařil,

Obych drahé hřivny lehkomyslně nezmařil!

Ty sy povolal mne k svaté službě na svět,

Nedej, by mi zvadl v hříších života květ.

Rozumem a vůlí svobodnous mne ozdobil,

Dals mi svaté slovo, bych se Tobě podobil,

Spasení své duše s horlivostí hledal,

Světským marnostem se k zlému svésti nedal.

Mistrovskýms mne tělem poctil z pouhé milosti,

Jehož každičký ud hlubina jest moudrosti,

Tebou samým stojím na své zemské štacý,

Tebou vytrvávám pod břemenem pracý.

Buduli vždy pilen slova tvého svatého,

V nenávisti maje obcování hříšného,

Neokusým kříže, ješto z hříchu plyne,

Tisýcnásobná mne bída jistě mine.

Buduli své udy k prácy vynakládati,

O denní se pokrm nemám trudně starati,

Jen tebe oň prosyt, ač znáš, co mi třeba,

Dobrota tva pilným požehnává chleba.

Kdo s Tvým požehnáním opatrně šafáří,

Nemrhaje statku, šťastně se mu podaří,

Mírně, středmě živ jsa, hladem nemám mříti,

K nuzným stále štědrý, budu živnost míti.

Ač syc někdy uzkost na pobožné přicházý,

U Boha v ní pomoc věrný Křesťan nacházý,

Dobré svědomí ho v kříži potěšuje,

Hojněji mu to zas Pan Bůh nahrazuje.

Kdybych však se spustil pilné práce s lehkostí,

Bohu sloužit nechtě, živ byl v prostopašnosti,

Těžká nouzeby mne s mými neminula,

Drahá duše máby s tělem zahynula.

Cele tedy, Pane, douffám v tebe samého,

Tobě oddávám se k věrné službě celého,

Tys můj dobrý otec, ty mne opatruješ,

Ty mne dary svými štědře korunuješ.*