Moudrost a chytrost (Chytrý štváč.)

Každý člověk chytrista

mluví jako lutrista:

„Směle vsaď, vyhráš snad!“

Pozná-li se jeho lest,

po ubohém veta jest:

zhyne jako had.

I ty štváči, smělý lháři,

vidíme tě v plné záři;

jizlivý tvůj mam a klam

nezastře už oči nám!

S dobráky se zrádně bavíš,

před sebe je v půtce stavíš,

lež svou na rety jim dáváš

a pak k nim se odvoláváš:

„Viziž, světe, tito všeci

svědčí o mé dobré věci –“

ale brzy všechen sbor

protře sobě temný zor.

Nebude dbát na štváče,

před ním-li se rozpláče.

Neposlušný Jonáši,

už tě žralok odnáší!

K břehu pravdy v rybě pluj,

kaj se, zachraň život svůj!

„Chytrost nejsou žádné čáry,“

vnuká ji však zlý duch starý,

aby množil hříšné sváry.

Když mluví mistr chytristiky,

jenž vlastnosti má hada, štiky,

a srdce svadlé, rozum kusý, –

mne naskakuje kůže husí.