Moudrost a chytrost (Činnost chytrákova.)

Chytrák v duši bez pokoje

zhusta klopí oči svoje,

každým slovem pravdu kryje,

ale lež svou marně myje.

Prozíraje ubožáka,

nerad hledím na chytráka,

mluví-li mne slova chvály,

a má za to, že mne šálí.

Chytráček rád pikle kuje,

výrok ze mne vytahuje;

z výroku pak hejně těží,

kde mu o zisk bídný běží.

Chystá se jak na přednášky,

na svá slůvka béře vážky;

potom jde a muže lapá,

po boku jim krůčkem capá.

Statně drží jejich šosy,

blábolí jim kdesi, cosi,

nejeden mu nucen klopí

„na dobrou věc“ (?) grošů kopy.

Jiný, ovsem věci znalý

a své kapsy více dbalý,

odbude ho: „Nechci tobě,

pomáhati ku ozdobě.“

„Jdi mi k šípku!“ moudrý radí,

„se svou chytristikou hadí,

upřímně služ dobré věci,

jako pravé lásky reci.“

Chytrák-li se ke mně blíží,

dusný vzduch hned hruď mi tíží;

z daleka se jemu vyhnu,

rychle v jinou stranu tíhnu.

Měj vždy pravdu na paměti,

již i školní znají dětí:

„Skrývej sídlo v pytli s plevy,

ono se přec časem zjeví.“

Opatrněj’ sobě vodí

ti, jenž v službách světa chodí,

nežli ti, kdož světlo znají,

ale málo o ne dbají.

Chytrák svou jen slávu množí

bratra maje za podnoží,

běda jemu, třikrát běda,

na pokání-li se nedá.

Chytristika málo vniká

do hlavy a do útrob;

malou chvíli pne své síly,

rychle klesá v černý hrob.

Moudrostí a poctivostí,

dožiješ se blaženosti.

Moudrý bližním vlídně slouží,

zchytralec se k lidem plouží,

omámí a zle je souží.

Před chytrákem jazyk za zuby,

obracíť on slova na ruby;

sladce tebe chválí v oči,

za zády pak na tě sočí;

chutě křivdí tobě,

prospěje-li sobě.

Upřímného přítele

v úctě chovej zvroucněle;

jeho moudré, dobré rady

cennější jsou nad poklady.

Vychytralí sobci

neprospějí obci.

Chytrákům se vyhni,

k lidem moudrým tíhni.

Za lubem má cosi zhusta,

kdo má medu plná ústa.

Kdo má na rtech samý med,

často skrývá v duši jed.

Chytrák tebe chválí v oči,

jinde lže a na tě sočí;

pozor, ať zub jedovatý,

nevryje se tobě v paty;

s moudrými jen brávej radu,

chytráků se chraň jak hadů.

Chytrák jen dobráčka hledá,

moudrý se oklamat nedá;

štítí se podlého člověka,

pomluvy jeho se neleká.

Chytrák neštítí se lži a klamu,

jistě však sám sobe kope jámu.

Ať se chytrák, jak chce, chválí,

moudrého přec neošálí.

S upřímnými přátely

člověk vždy je veselý.

Kdo se ryzí pravdy doví

ze škrabošky chytrákovy?

Lítostně se na něj dívá,

aneb dlouhou chvílí zívá.

Před zchytralým člověkem

spas se každý útěkem,

ze rtů tvých co uslyší,

jinde skroutit pospíší.

S člověkem dvou jazyků

nevol býti ve styku;

jedním tobě lahodí,

druhým však ti poškodí.

Ne-li dnes, tož z jitra

klesne liška chytrá.

Chytrák bratru rakev tesá,

a hle, on sám do ní klesá.

Slyšíš-li řeč mluvky ješity,

není-li snad liškou podšitý?

Chytráku moudrost se nehodí,

onať mu prospěchů nerodí;

ale ty s chytrákem nechybuj,

vezdy jen moudře se pohybuj!