MOUDROST – EPILOG.

Být dobrým, jako chléb pro hladovící ústa.

S horoucím sluncem ve hrudi se vrhat v každý boj.

Před pustým davem na poušť jít, kde v tichu svatost vzrůstá,

a v osamění tesknotách hrát měkce na hoboj.

Vod hloubky milovat a záhadných snů žáry,

v ran sesterských zlou palčivost svých slzí balsám lít.

Brát rukou věčně vztaženou věčnosti sladké dary,

a plýtvat kolem vínem svým, však sebe neopít!