MOUDROST OTCOVSKÁ.

Nechceš-li být, milý synu,

štěstí svého záhubce,

přistoupíš-li ke včelínu,

uč se jenom od trubce.

Co má z toho včela hloupá,

jinému když snáší med?

Trubců kurs teď právem stoupá,

trubcům patří celý svět!

Včelky obtíženy pelem

stěží česna dostihnou, –

zatím trubec s drzým čelem

lehko lítá krajinou.

Písničku si při tom hude,

spokojen jsa sudbou svou,

dobře ví, že jeho bude

sladký med i s královnou.

Tak i ty hleď, synu milý,

před mozoly chránit pěst,

krátit lze si dlouhou chvíli

zpěvem hymny: Práci čest!

Víš-li však, kde na své nivě

seli, žali, sklízeli, –

tam se přihlas milostivě

o svůj koláč v neděli!