MOUDROST ŘEKY.

Bratře můj, tichý a měkký,

nehledej víry v oblacích

a svěř se moudrosti řeky.

Oblaka neklidná po horách bloudí,

kam vítr je zavěje –

nesou jen vzrušené naděje,

ne jistotu věcí, jež proudí...

Tebe, bratře můj měkký,

uzdraví šumění proudící řeky.

Má píseň je dobrá. V skalnatém lůně

stvoření vdechlo ji pramenům hor,

jež do boků balvanů bijí.

Má měkkou jak srdce tvé melodii

a tvrdý vzdor.

Tomu, kdo nevěrou stůně,

přinesou moudrost mou, lahodný lék

žvatlavé vlny mé na oblé šíji...

Důvěřuj, bratře můj, moudrosti řek...

Mé vody jsou dobré. Zlatý klas

mých zasněných břehů je těžký a plný.

Mé vody jsou silné. Každou hráz

prolomí nakonec úder mé vlny...

Černé a teplé srdce tvé země

od věků do věků vody mé žene

na bílý den,

na světlo denní.

Jako tvůj sen mocně a němě

proudí po cestě utajené

od pokolení do pokolení...

Bratře můj tichý a měkký,

nechť svůdnější oblaka po nebi bloudí,

důvěřuj jistotě řeky,

jež proudí.