Moudrost.

Co prochví srdcem v povznešené chvíli,

ať nudný život, má přec leckterou,

jak bílá holubice níž se chýlí,

tu s plnou srdce přijmi důvěrou!

Tu zaplašíš-li, sotva přijde druhá,

můž' skepse na vše býti odpověď?

Pak zalkáš, kůra srdce jak je tuhá!

a kolem bodláčí a štěrku změť.

A mohla přec ta chvíle býti drahou!

I po letech ji srdce vycítí

jak svlačce vůni, který s rosnou vlahou

se nad zdí nahou

a rozpadanou v štěrku zachytí!