MOUDRÝ FAUN

Ve stínu lesa, v koutech vodometů

já čekám štěstí: přijde hoch či žena?

Kdo mít' mne bude rád? Jakého bude jména?

Já sobě thyrsos z okamžiků pletu

a čekám s poklidem, až bohům snad se zlíbí

mně poslat miláčka jen letmou pro potěchu:

ať přijde kdokoli, jej něžně složím v mechu

a stejně zahrnu jej štědrostí i sliby.

A rtů tak okusiv, jichž nepoznal jsem lící,

já s věcmi loučím se, jim nenazdvihnuv masky.

Milence opouštím, o pocelech mých snící,

a znaven polibky, jichž okusil jsem právě,

dík vzdávám bohům všem, že krátké tak jsou lásky –

a snít jdu o slunci a zvířatech i trávě.