MOUDRÝ MUFTI

By František Serafínský Procházka

Jedenkrát hubení i tuční

s plameny hněvu ve zraku

zlou rebelii konstituční

sultánu zdvihli v Iraku.

Kde který přestal žráti valach,

a lid měl různé nároky,

ač v pomoc daleko byl Allah,

dál nechtěli být otroky.

Padišah tenkrát kolik nocí

nespal, zlý maje hlavolam,

až posléz prál: „Já ku pomoci

muftiho sobě zavolám.“

Řekl, a moudrý byl hned mufti

připozván k němu v milosti:

„Tož nyní, milý mufti, mluv ty,

leč prosím, žádné hlouposti!“

Muž moudrý ve prach čelem buchl

a řekl: „Tak je v národě,

který jen z dálky trochu čuchl

k prachmilionské svobodě!

Teď musíš dáti, ale koran

(co řek’ by prorok ve hrobě!)

přec nemůže být jen tak zorán,

ty dáš, leč v novém způsobě.

Dáti, však nedat, v tom to vězí,

štědrota chytrých na oko,

věř, pane, Allahovu knězi

a pokloň se mu hluboko.

Chce národ hračku, pane, pomni,

dej mu ji podle zákonů,

však nad vším, byť byl autonomní,

tvých sedm koňských ohonů.

Přes den i přes dva ať si hraje

a řeční nad svou svobodou,

duch Stambulu však při tom plaje

mu jako maják nad vodou.

Ať „nepovolím!“ národ řekne,

ať vybuchne i svévolí,

však nakonec vždy ztichlý změkne

a povolí, zas povolí.

Sic mnoho slov se napovídá,

však ty, můj pane, nebledni,

vždyť veto tvé jak pes vše hlídá

a ty máš slovo poslední.

Ať starají se o slintavku,

kde která stůně kobyla,

lecjakou na to chytneš kavku,

třeba by kavkou nebyla.

Přirážky mohou ukládati,

tu o tvou kapsu neběží,

a „ich gelobe“ přísahati

mohou, jak se to náleží.

Bude jim nejsvětější práce,

jež ovšem nejmíň namahá,

k trůnu ti skládat gratulace

a chválit při tom Allaha.

Potom ať prou se, reformují –

jeť těžko býti bez žvance, –

ať k tomu také assanují

i smutné zemské finance.

Představ si všecka ona gesta,

sevřené pěsti vzad i vpřed,

bude-li z polí a i z města

jich dvě stě dvaačtyrycet!!

Na konec budou v jedné směsi

chraplavě křičet, co jim dech,

a popadnou se za pačesy

v síni a také na schodech.“– –

Mahmud si oddech: „Díky, pane!“

Muftimu měch dal čtyráků,

a bylo blaho nevídané

napotom sto let v Iraku.