Možné překvapení.

A já jsem bohatý,

mám jen tu gubu,

má ženka velmožka

o jednom rubu;

v rub v pátek, v líc v svátek,

různé to přeci –

a v naší kolibě

pěkno jak v kleci.

Z krajin je zrobena,

šachorem kryta,

půlka je nad zemí,

půlka v zem vryta.

A co je nad zemí,

to jako v loubí –

kalina s úponkou

dvérce jí vroubí.

Divno, leč milo tu

v světnici chudé,

na dál však, bojím se,

úzko že bude;

kalina zbují se,

květy se vrátí,

úponka do vnitřku

bude nám hnáti.

A přijdou vlašťovky

s teplinkou zvěstí,

země se ovine

v zelené štěstí;

i čáp se navrátí

v šáchor a proutí –

kdo ví, snad přinese

něco z té pouti.

Ať to jen přinese,

ať to jen složí

tam na tu hlavnici

na skrovném loži;

chud jsem, však starosti

o to mne mizí,

musí býť z dárečku

Slováček ryzý.