MOŽNO-LI JEŠTĚ...

Ticho jde se mnou... Z krčmy se vracím...

Ticho jde se mnou... A můj stín...

Ta noc tak mlčí, až duši v ní ztrácím...

Stává se ze mne Bolestín...

Své větve výstražně jak ruce matky

vztahují stromy... Nad stromy

klenou se nebesa jak oltář sladký,

kam přived’ jsem své svědomí...

Nutno se vrátit, možno-li ještě...

Za minci srdce do dlaní...

Noc je tak vlahá... Snad přivábí deště...

Očistné deště pokání...