MOZOLY.

Při prostém a skrovném stole

Ježíš v mládce dospělý,

Maria a vetchý Josef

po práci si hověli.

Ježíšovi, chléb když lámal,

na ruce máť pozřela,

manželu pak vyčítavě

řekla celá ztruchlelá:

„Hle, můj choti, milý Ježíš

mozoly má na rukou;

tesařením ruce měkké

příliš se mu otlukou.“

Nemeškal choť na výčitku

přímý odvět choti dát:

„Nějaký ten mozol vidím

na těch měkkých rukou rád.

Z Ježíše se utěšeně

dělá tesař poctivý;

kdybych ihned oči zavřel,

snadno tě sám uživí.“

Přikýv’ Ježíš Josefovi

hlavou lepých kadeří,

pohledem pak nejvlídnějším

utkvěl na své mateři:

„Shledala jsi, zlatá máti,

na mých rukou mozoly;

kéž tě pro ty známky práce

dobré srdce nebolí!

Až ty ruce jednou hřebů

zbaví věrní přátelé,

rozkvetou mi na nich růže

čarokrásně zardělé.“