Mráčky.

Plují mráčky,

lehounké páry,

průhledně šedé

vinou se dále,

pojí se k sobě;

stíhám je zrakem,

až se utvoří

šedivým mrakem.

Myslí táhne

obrázek jemný,

mění se, splyne,

druhý jej honí,

táhnou co stíny

do srdce zvolna, –

tady vyrůstá

zpomínka bolná.