Mračno.

Jest život lidský ptáka let,

jenž z houští cílí k nebesům,

kdo více váží tento svět,

na vlnách proudu staví dům:

ach! mezi dnem a večerem

my plynem mračnu ve šerém.

Červ hlodá vetchém na kmeni,

kmen mrtvý dává žití mu,

již uvaž vidy znamení

a nevěř pychu vlastnímu:

neb mezi dnem a večerem

vždy plyneš mračnu ve šerém.

Věz: nikdo nebyl, být jen chtěl,

a když se spotil v práci zlé

na rozvalinách marných děl,

rád k zemi schýlil kosti své:

neb mezi dnem a večerem

jen plynul mračnu ve šerém.

Což jenom chtěním osud náš

a jsoucnost jenom pohádka?

Jest vůle světa satanáš,

a smrt je bez tret pozlátka:

neb mezi dnem a večerem,

vždy plynem mračnu ve šerém.

A bystrý ten náš ducha hrot,

on míří! – Nuž kam míří?

Kde kácíme se o překot

jak bludní netopýři:

neb mezi dnem a večerem,

vždy plynem mračnu ve šerém.