Mrak se choulí víc a více...

Mrak se choulí víc a více,

bílé sněhy dolů hází,

a rameny zelenými

chytá si je lesní mlází.

Chytá je a zahřívá se,

svědčíť mu ten sníh a sluší,

jako pánům při hostině

oheň vína mrazné duši.

Mlází tomu podobám se,

v náručí však moje pouze

do koliby za dědinou

padá hněv a zášť a nouze.

Ó to studí, hrozně velmi,

že uprostřed ňader v skrytu

zamrzlo mi zřídlo zpěvu

i studánka slz a citů!