MRAK.

Setměl se pokoj, stíny se černé protáhly v klenbách

a plocha zelená, přede mnou prostřena, živá

sesinala.

Ve vzduchu čpělo cosi mstivého, vraždícího.

Zadulo z hloubky. A skla se otřásla strachem.

Vítr se prolamoval nárazy dutými dovnitř.

K oknu jsem přistoup:

V daleku nad lesy zklenul se, olověný,

v hrozivě protáhlých nozdrách,

Nesmiřitelný,

nenávist proti všem dýchající.

Zahřmělo temně. V té chvíli těžké,

jež znamenala shroucení šedomodrých pěstí,

které dopadnout měly těžce k zemi,

Bestie Sinavá vyplula v mracích, zatřásla pěstmi, ohnula svalnatou šíji

a rozpletené vlasy, jež lily se v širokých pletencích k zemi,

se rozběhly od lesů v pole.

A vyvalené, vodnaté oči, podlity krví nezkrotných blesků,

civěly na pole ustrašená.

V tom rachot překotný se valil kdesi po vysokých klenbách.

Skrčený Strach, prolomen zahřměním sil, otřásl mokrou hřívou.

Oddýchnutí z hloubi provanulo vzduchem!

A déšť vlahý, radostný do oken zvonil

v průvodech hromových třesků.

Zpívala země.