MRAMOROVÝ PALÁC. (III.)

Byloť to v čas, když Francská zbraň

Přes šírých vlastí dalnou pláň

Až tam kde Visla proudův daň

V led vlívá východnímu moři, 4)

Svůj lavřín vlekla krvavý.

Kde bojův hluk se zastaví,

Tam v divém pádu v prach se boří

Trůn po trůně svěcených hlav;

A mnohý národ litou vojnou

Kleslý těch vrahův klne dav,

Jenž v tichou vlasť vpad’ na výbojnou.

Jak řeky jarem rozvodněné

Přes duté hráze břehův svých

Rozlijí vlny rozbouřené

Pádící v proudech hltavých:

Tak valná moc se bojovníků

Hrnula toky z Francských luhů,

A ve vítězném, vojném křiku

V před v krvavém se valí kruhu.

Nejinak davy těch vojínů

Se rozlívají na planinu,

A víří v divojásném znoji

Vždy po novém a horkém boji,

Jak kdyžby šedochmúrné báje

Své otevřely valné kraje,

A dávných stínův vetché plémě

Vylétlo v lemy mrtvé země,

By v hněvu vedlo hrozné boje.

Tak ony kdys pověstné roje,

Když Hunův divých strašná zbraň

Zlomena padlým Gothův králem,

A vůkol doly, hory, stráň

Jediným sloula mrtvol valem. 5)

Na tisíc bojův bojováno,

A na sta bitev svedeno,

A přece každé vzešlé ráno,

Jest čerstvou krví zbroceno.

A nezastavným tokem vpřed

Těch vojsk se valí hrozný střed,

Až v zemi cizí, opuštěné

Své nové sídlo upevnil,

A prápor slávy zkrvácené

Na týmě padlých v pychu vryl.