MRAMOROVÝ PALÁC. (IX.)

By Gustav Pfleger Moravský

A na jezero Luna snivá

Své dřímající světlo zlívá...

A vlna modrá, v níž se koupá

Roj vodních liljí v věncech bílých,

Svit Luny lichotivě houpá

S ním laškujíc v hrách rozpustilých.

A modrobílým nad jezerem 7)

Tím leskem Luny ozářen,

Jak z mořské pěny vyčářen

Palác se stkvěje nočním šerem;

Tož palác stkvostný, mramorový,

Jenž stříbrem, zlatem oplývá,

Kam oko jen se podívá.

Malbami hrají jeho rovy,

A podlé čalounových stěn

Je pokladův dav nakupěn,

Jimž též v milostném zjevení

Svou dává daň i umění.

A sály v sloupech spočívají,

Jak těch palácův křišťálové

Veřeje, síně, obloukové,

O nichž pověsti povídají, 8)

Že pod vodami hlubokými

Stkví komnatami se zlatými,

A čerem mořských stříbropěn,

Jež planou kol průzračných stěn

Jak vzácných perel leskné kruhy,

V nichž světlo hrá jak jarní duhy.

A nejisto, že tajné moci

Snad palác ten za modré noci

Sem vykouzlily v svěží břeh,

Jejž vlnek sivých líbá spěch.

Jak vzduchu milé objevení,

Jež Arab vídá v udivení,

To v horké, pusté stepi v letě

Na koni bujném s větrem letě:

Tak palác bílý oku vítá. 9)

Půl houští rozkvětlou je kryta,

A půl se koupá vlnek v klíně,

Tak plujíc jejich na hladině.

A bílomramorové schody

Vedou k těm modrým proudům vody,

Kde mnohá loďka v kolíbání

Pěnou se houpá sem a tam,

A v tom lichotném pohýbání

Vln hlubých nezná zradný klam.

A střecha nízká, Lunou bílá,

Jež v jezeru se zrcadlila

A vybíhala v plochu rovnou,

Ta umem ve zahrádku skrovnou

Je proměněna květem bujným,

Jejž líbá zefýr vanem dujným.

V ten vzkouzlený sad, mile zvoucí,

Vedoutě stupně v bělu stkvoucí

Nahoru v výši belvederu,

Jenž v klenutou se končí báň. 10)

Tam odkuď výhled v modrou pláň,

Na letné loďky na jezeru,

Na svěží v květech ostrovy,

Jež vzrůstajíce ze křoví

Tu napolo v tok vybíhají,

Tam na půl v houšť se ukrývají;

Pak na hřebeny sivých hor,

Jež věnčí svěže hustý bor:

Toť oku v ráz se objeví,

Že kam dřív vzhlednouť, juž neví,

Až zastavíc se v sivé dáli

Své spěšné hledy náhle stálí,

A drvíc v blankyt obzoru

Zpět musí v sladkém odporu.