MRAMOROVÝ PALÁC. (XXV.)

Noc těkala... a všecek ruch

Kolem palácu klesl v spánek...

Jen kdysi větru bdilý vánek

Zahoural jako noční duch!

Stráž hbitším krokem sladký sen

S svých víček zaháněla jen;

Však u jezera dřímavého

Nebloudí kročej strážce mdlého.

Tam ticho bylo jako v hrobě,

Že Edvard tluky srdce cítil

Dvojnásob divě vířiť v sobě,

Anť neklid k proudění je nítil.

Tu k palácu svůj vrací zrak,

Jejž vodil po jezera pláni;

A netrpělivosti mrak

Se na vysoké čelo sklání,

Že dlouho mešká Evelina

A, že juž čas, snad zapomíná.

Tu rázem v blízké komnatě

Se slabé světlo ve zlatě

A sem tam mřivým svitem houpá,

A hned se za stín lehký kryje;

Toť její chrámek posvátný je,

Veňž její nožka právě vstoupá.

„O pojď! juž pojď! ty jedno milá

V mou vřelou náruč nedočkavou,

By’s ji leč s tváří usmívavou

A na krátko jen opustila..."

Tak šeptal Edvard; teplý vánek

Ta slova ukolíbá v spánek,

Že řečena jsou neplatně.

Tu v nedočkání přechvatně

Tím sloupím Edvard k oknu pílí,

A stane... stojí mnohou chvíli;

A zří a zíra nepřetrhem

Upoután sladkožhoucím vztrhem.

On zírá v chrámek lásky vroucí,

Kde jeho milá prodlívala,

Kde v dálku naň si vzpomínala

A po něm lkala v touhách mroucí.

Jak tajnou mocí, vše ovíval

Tak milý, luzný pořádek:

Že každé věci sterý vděk

Objeviv, všady přec se skrýval.

Ten svíží divan, kde spočívá

Bezzvuká nyní cithera,

Z níž v touhách mnohá přetruchlivá

Kdys píseň zněla s večera;

Ten stolek bílomramorový,

Kde kniha otevřená hoví,

V níž vylíčena láska jest

A všecka miloluzná věsť,

Jíž Heloise-a s Abelard-em

S tím vřelých citův žhoucím žárem

K roznícení a lásce žijí; 12)

A jiné knihy se všemi

Milými rovně písněmi,

(Jež dlouho věkův nepomijí)

Na běle tomto rozložené;

Těch obrazův pak ve změnách

Ty krásné barvy, drahocenné,

Jež ve významu na stěnách

Visí milostně uřaděné;

A sošek milé rozstavení,

V němž hlubý smysl všad se jeví;

Pak slastné lůže sladké děvy,

Jež v stkvoucím liljí rozpučení

Jak sněžný padol zrakům kyne,

Kryjíc se na pol v svitném stínu

Hedbávných záclon baldachýnu,

Jenž kol tím tajnější čar line:

To v rozkoši on vidí vše,

A vírnou slastí srdce vře,

Že to vše proň opustí ráda,

Že štěstí své v moc jeho skládá...