MRÁZ V OKNA SE ZAVĚSIL A NOC MNE ROZSMUTNILA...

Hledím v tvoje oči zádumčivé,

v tvoje jemné líce bledé

v mlčení –

a naslouchám,

jak kyvadlo tak líně, teskně bije,

jak dlouze,

sípavě

dole pes vyje...

Nebojíš se, když se půlnoc blíží,

když jsem s tebou sám jen doma

v mlčení –

já – s tebou sám! –

když dole zvíře opuštěné vyje,

když dlouze,

hrkavě

kyvadlo bije...?

Když už všechno řekli jsme si tiše,

když nám světlo zhaslo? – Mlčíš? –

– Zachvění. –

Tvůj těžký dech!

Jen tebe cítím... Dole ten pes vyje

tak smutně!

Hodina

půlnoční bije...