Mráz.

Mráz – Merlín šedý, kouzelník jest z báje,

pták dravý, který loupí květy jara,

jenž z dáli slétne v tiché naše kraje,

jak praví věčná epopeja stará.

On svůdce starý, jako Merlín bílý,

Ginervu, kvítek, slunkem budí kvésti,

jí slíbí závoj utkat vzdušné víly

a bídný přijde rubáš zmaru plésti.

Ach běda, srdce že ho časem cítí,

bídného svůdce, když sny mládí hynou,

v sled luzné snění, láska, štěstí, kvítí,

se chvějí v zimním slunci pavučinou.

O s Bohem sne můj, Ginervo ty svůdná,

již Merlín přilét, srdce z hrudi klove,

o cesto žití trnitá a bludná,

jež naděj měníš v sklamání vždy nové.

Představy mládí, růžoví jsou dnové,

a skutečnost, toť černé noci stíny,

sen kouzlí perly, skvosty démantové,

a čas dá krůpěj v síti pavučiny.