Mráz.

V krásném máji léta Páně

zastkvěly se sady, stráně,

hojným květem bezúhonným,

rouchem stromů libovonným;

chodec každou chvíli stál,

v květu tom si liboval.

Nastal večer málo temný,

zavál větřík nepříjemný;

kde kdo míjel vnady stromů,

navracel se chvatně domů;

v noci dostavil se mráz,

květy spálil v jeden ráz.

Smutni byli hospodáři,

bledli ve své mužné tváři;

milé stromy obcházeli,

málo zdravých květů zřeli;

v květech černý zárodek

vzbudil v duši valný lek.

„Nemůžeme v tomto roce

těšiti se na ovoce;

vonný květ nám rychle vadne,

maličko, a na zem spadne,“

povzdechli si z hluboka,

slza šla jim do oka.

Vycházejí z domů rodných

dítky otců, matek hodných;

jako stromky plné květů

dávají se v náruč světu,

dávají se na cestu

s požehnáním ku městu.

Jiskrou svítí očka mladá,

nehyzdí je žádná vada;

růží rdí se jejich líce,

radují se denně více;

radost kyne rodičům,

až se vrátí v rodný dům.

Vracejí se vícekráte

do rodiny věru svaté,

pokud blahou víru v duši

černý blud jim neporuší;

pokud jarý, přímý vaz

neshrbí jim bludů mráz.

Kteraká to trudná změna!

Otec, matka, sestra sténá;

v synu, bratru láska stydne,

kalny zraky druhdy vlídné;

postava už nelibá

kostelu se vyhýbá.

Velké-li snad namáhání

lilje, růže s tváří shání?

Přetrpěná-li snad bída

jinochovi z očí hlídá?

Otcův sáček v nevoli

hlasně volá: „Nikoli!“

Nevěrecká lživá četba,

doby naší strašná kletba,

smělé slovo, směšná pýcha,

mládeži zlé jedy míchá;

z takové-li otravy

národ dojde oslavy?

Nemily už jsou vám děje

Cyrilla a Methoděje;

co pak ještě z pravdy víte?

Ani toho nevidíte,

Cyrillem a Methodem

že jsme živým národem?

Nevěrou zas jeví doba,

čím nám škodívala zloba;

vlasti naší blahem bylo,

co se druhdy nezdařilo;

nepřítel-li nutí vás

sypat v dorost zhoubný mráz?!

Ten svůj dorost pozorujte,

činnost jejich zapisujte,

co z nich v městech, ve vsích všude

pro náš drahý národ bude;

co jich smutně zahyne,

než půl sta let uplyne.

Kéž se všickni k Bohu vrátí,

Morana než v hrob je sklátí!

Také Vy se rozpomeňte,

vlastní činnost věrně ceňte!

Za poslední hodiny

potěšte své rodiny!