mrazivé jaro

těch květů, květů nejvíce je líto,

i v mrazném jaru nutno rozkvétat,

a to, co něžného je uvnitř skryto,

se bez slunce a bez včel musí vzdát.

smutkem a šerem vegetace pučí,

co ovoce je v nocích zmařeno,

a přece zelená se dny, jež mučí,

a přece léto je nám souzeno.

ať hynou poupata a do hnizd sněží,

nic bez obětí nemáš na světě,

ať obloha se nepřátelsky ježí,

ta země naše přece rozkvete.

to dělá jednota a strašná vůle,

jež z větví, ze stromů se dere ven.

co zmůže mračen efemerní zvůle,

řád v souzvuk obrátí, až – přijde den.