Mrazivý večer.

Je mráz a vichr mraky žene v letu

jak poletavý závoj přes tvář měsíce

a spoře vidět chodce silhouettu

se mihnout posněženou dlažbou ulice.

Leč z hospod v přízemí, jež kouře plny,

zpod pestrých záclon hučí bouř a křik a jek,

z klavíru nových valčíků zní vlny

při kluzké písni nalíčených zpěvaček...

Ruch řady kočárů v šum větru splývá,

v nich za okny, jež halí šedou mlhou dech,

se mnohá rozechvěná kráska skrývá,

tají se zjevy v pozlátkových kostymech.

Ty kolotem a vírem tance divým

a příšer a stvůr fantastickou směsicí,

jež láká vřavou, ruchem proměnlivým,

do rána budou plnit síně zářící...

A koho večerní ta toulka těší,

ať zajde ještě k domu, jenž je prázden v dny,

kde žebrákům a duším bez přístřeší

se na noc otvírají vrata – útulny!