MROUCÍ BOJOVNÍK.

By Václav Bolemír Nebeský

Na posteli leží umíraje.

„Podejte mi ten můj prapor starý!

Jeť mi přec, když nad hlavou mi vlaje,

Jak bych slyšel orlů šumot jarý.

A ten meč můj dobrý – rezem žraný!

Tisíc životů jsem v ňádrách cítil,

Když jak smrti anděl rozsápaný,

Jím co bleskem mužů hvozd jsem mýtil.

Přílbu na leb můj mi vsaďte šedý,

Štít mi dejte jako reku k boji;

Se smrtí se potkám naposledy –

Rek jsem, protož chci to v celé zbroji.

Žeť jsem nemohl, co ženich opojený,

Vzteklým jejím políbením zmříti!

Volím aspoň hrdě ozbrojený

K poslednímu zápasu s ní jíti.

Až pak umru, vezte mě k té hoře,

Kdežto svata Václava spí muži;

Až rek boží osedlá si oře,

Přijede k nim plné ve oruži.

Tam mě zakopejte, tam chci spáti,

Neb můj den byl mozolný a parný,

Věž a boj – a přec se mi chce zdáti,

Že je ztracen, že byl vešken marný.

Ach, když já své nesl palné rány,

Byla tma a světa seraf jasný

Nebyl ještě vyšel z jitra brány;

Umírám – a teď se začne život krásný!“

Klesne nazpět – v koutě smrt již sedí,

Vyzáblá a vymořená žena,

Ne ta, jenžto z tisíc mečů hledí,

Tisícerým žitím opojena.

Tať je panna, krásná, hrdá, divá.

Vlasy vlají, pnou se ňádra dmoucí,

A když kráčí mladých srdcí chtivá,

Rozkoš jest jí klesnout v lokte žhoucí.

Žena tasí nůž – a z koutu vstane,

K posteli se polehounku šoupá,

On sní: „V hrobě ležím, východ plane

A ten seraf výš a výše stoupá.

Posle boží, štít a meč tvůj blýští,

Bílá říza s oudů mocných vane,

Z očí jasné z mrtvých vstání prýští,

Vínek, blesky prše, s skrání plane.

Mocným mečem o štít zvučný tluče,

Zahřmí, jak když na vzkříšení zvoní;

Prasknou hroby – svatý Václav ruče

Jede v zbroji bílé na komoni.

Z mrtvých vstání! – Hučí řeky, bory,

Prapor hrá, hřmí branné písně zvuky,

Hromem otevře se brána hory,

Z ní se řítí bouřkou boží pluky.

Přes můj tichý, tmavý hrob, slyš! táhnou –

I já mám zde štít a meč svůj starý

I mé oudy v boje boží prahnou –

Praskni, hrobe! – i já jsem rek jarý!“

Vyskočí a zase nazpět padne!

Ne ta žena, ale anděl Páně

Přijde, políbí jej v čelo chladné,

Palmou kryje ňádra mu a skráně.