Mrtev (5)

Tak krásně vesnil jsem se v smrt,

však procitnul jsem brzy –

ach, jak mne živá skutečnost,

jak mne ten život mrzí!

Jen v myšlénkách mít štěstí vždy,

jen ve snu mrtev býti

ach, žeť nemožno v krásném snu

už pro věk, pro věk dlíti!

Zas cítím, že jsem živ, vždyť zas

své cítím dobře chyby,

vždyť vidím zase přátel kruh,

a slyším – jejich sliby!