MRTVÁ BABIČKA.

Babičku již máme v truhle –

víčka stiskli na oči,

ovili jí ruce ztuhlé

růženečkem z klokočí.

Zdrceni jsme žalem u ní,

pláč nám oči zalívá –

jenom jí kol retů trůní

úsměv jako za živa.

Dcerka naše udivena

babičce zří na líčka –

snad si myslí: „Proč jen sténá

tatíček a mamička?

Sama bych si lehla také

ve voňavé květiny,

pod obrázky všelijaké –

proč jen pláčou dětiny?”