MRTVÁ LÁSKA.

V noci oné, která práh mého byla zoufalství,

přivřev oči, zřel jsem v tmách,

světlem z dálek jak se stkví

bez návratu odcházeje,

bytosti tvé bledý stín!

Rozechvěných záclon lem dál se houpal, ale tys

nepřišla už s večerem,

oči, které nad tyrkys

jemněji kdys plály, víčka

namodralá uzamkla!

Myrtou tuším bílý sníh čela tvého zdoben jest,

kříž máš v rukách sepjatých,

otevřeným oknem hvězd

sláva vítá tvoji duši

věčnou nocí plynoucí...

Léta přejdou, v bludný kruh zapadati bude však

žití moje, a můj duch,

těžce postřelený pták,

toužit bude tam, kde splývá

jantarová kadeř tvá!

Jeden život zašlápnul jsem v mládí bouřných hodinách...

dáš mně svého srdce půl,

věčnosti až na vahách

duše má se bude chvěti

v slitování doufajíc?!