MRTVÁ MATKA.

Zakopali v černou jámu

naši mámu, naši mámu.

Zakopali, zasypali,

zaházeli, zahrabali.

Naše stará, dobrá máma,

jako Pánbůh mezi náma!

Ruka její těžká byla,

a přec lehce pohladila!...

Slova její tvrdá byla,

a přec měkké srdce kryla.

Jako černá skýva chleba,

a přec chutná, když je třeba.

Už nebude, jako bylo,

co nás tady potěšilo!

Naše máma v zemi leží,

její děti k cizím běží.

Její děti jako ptáci,

když jim kdo strom s hnízdem skácí!