MRTVÁ VŮNĚ.

Při vějíře tvého parfumu,

jenž voní dlouhých deset let,

na onu vůni vzpomenu,

již z ňader tvých jsem cítil chvět.

Tu opojnou vůni vějíř vsál

v svůj těžký hedbáv vybledlý,

by ji tu vál, když prchly v dál

ty ručky, jež ho pozvedly.

A růžových, lehkých figur shon,

rej amorettů rozmarných

v svých barvách vždy má bledší tón

a sešlou něhu věcí mdlých.

A jenom ta vůně vane dál

a dráždí nervy stále víc,

bych jed té vůně v slasti ssál,

když vzpomínkám jde duše vstříc...