MRTVÉ BRUGGY

Shluk chmurně zamyšlených stavení...

Chrám... palác... klášter s šerou zvonicí.

V svých černých rouchách skromné bekyně

jdou poustevnicky němou ulicí.

Sní siré sady, můstky, průplavy,

na nichž se zjeví labuť unylá,

jak přízrak bloudíc vodou ospalou,

jež hřívou řas je místy porostlá.

Je ticho zde jak v ráji prokletém...

Slyš! – Kdesi zvon... pak druhý... zvonů sněm

štká lítostivě Zdrávas Maria...

Pak klid zas rozpne křídla nad městem.