MRTVÉ LÁSKY

Na lásky mrtvé myslím... Z dávných dob

Se blíží stíny. V žáru vášně prudkém

Jsem rád měl jedny a jak břečtan hrob

Jsem srdce druhých ovíjel svým smutkem.

Pak přišly lásky, muku ponurou,

Žeh inferna jež v duši zprahlou vlily,

A jiné, kterým byl jsem klausurou,

Kde v prázdno stěn Ráj snů svých vykouzlily.

Mé mrtvé lásky, jimiž zhrdá svět,

Mé trýzně, rozkoše, v nichž duše šílí,

Vždy skutečnu se vysmíval váš vznět.

Benzoë, muškát dech můj chtivě ssál,

Co žíznivé rty všechny jedy pily,

A démon zmaru Chimaeře se smál.