Mrtvé myšlénky.

Myšlénky mé jak tažní ptáci k Jihu letěly,

když podzimu dech chladný zavál ve Vlasti,

na březích moře Neznáma však klesly s výše své

a mdlobou všechny zhynuly.

Teď dřímají tam lidstvem nepoznány věčný sen

a vlny mořské pějí za ně requiem. –

Smutna je duše má jak matka bolem sestárlá,

jíž všechny děti pomřely!