Mrtvé přátelství.

Již dotrpěl jsi. Vyprchal duch z Tvého těla,

z chorého, vychladlého těla, mrtvý příteli...

Otráven spleenem zhnuseného Života

jak bledý stín se ztrácel v beznaději,

až znikl zcela v lůně neznámého Šíra,

o němž tak rád jsi sníval,

když horečkou se chvělo Tvoje tělo

a duch tvůj zalétal v kraj neznámý.

Polibek vlahý vtisklo v horké čelo Tvé

Spříznění tiché...

Vyhublé, hnusné ruce Smrti

dýšící mráz a rozkladný jen puch

objaly kostru Tvého těla vyhublou,

až smrtelný pot porosil Tvé údy –

A hrůzou vyzněl děsivý skřek z Tvého hrdla,

svým kalným zrakem vzhléd’ jsi na nás

tak plaše

– – – a naposled...