MRTVÉ VODY

Ó mrtvé vody, zrcadlící měsíc.

A břehy mhavé, sotva znatelné.

Tu vede cesta k osamělým skalám

a zádumčivé vzdechy těkají.

Skryt clonou olší, pohřížený v dumy,

zde usednu si, hlavu skloněnu.

A teskní chodci, již se tady zjeví,

zrak mají snivý, roucho kajícné,

a z jejich rukou sněží vroucně k zemi

šlář Veroničin s tváří Kristovou.