MRTVĚ VZÝVÁM...

A když zástup bratří v těžkých poutech chodí,

a když při ohništích dřepí otroci,

z drápů Molochových kdo Zem vysvobodí?

Mrtvé, mrtvé, mrtvé vzývám k pomoci!

Pro den hněvu hrozný zahradník kdy zlostný

po záhonech květů šlapal divoce,

pro žal hodin kletých, Kostěj nelítostný

nezralé kdy střásal štěpnic ovoce,

pro pláč matek, které nad kolébkou bděly –

přijďte krutých model oltář rozmésti!

Jak kdys nivy mrakem kobylek se stměly,

a jak síra s oblak v města neřesti,

tak se sneste na zem vzteklých vichřic váním,

aby v žilách zvlhlých ztuhla chabá krev,

ustrašená stáda zkrušte bičováním,

prchlého by Jahve vysoptil se hněv!

Nechať křivd a zlosti jeviště se celé

změní v beznadějné pekla propasti –

aby otevřít se mohly zkrvavělé

brány v nové, čisté lidstva oblasti!

Až stohlavých saní zpustlém na bojišti

budou loudati se syté hyeny –

pak se z hrobů zrodí člověk doby příští

a bůh lásky vstane z mrtvých vzkříšený!