MRTVÉ ZPĚVAČCE.

Cizině dalas mládí své a krásu

a lačně pila z poháru jsi slávy,

když okouzleny čárem tvého hlasu

vstříc jásaly ti davy.

Teď navracíš se – dopila jsi do dna,

neznámá, cizí vlastnímu již lidu;

snad cítilas, že jenom země rodná

ti může dát číš klidu.

V dnech stáří – v rakvi – navracíš se domů,

mdlý poutník, pták, jenž přilét zpátky zmořen,

jak list, jenž svěží větrem urván stromu

a uschlý svát mu v kořen.